Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sonda Juno detekovala v atmosféře Jupitera zajímavé vlnění

Sonda Juno detekovala v atmosféře Jupitera zajímavé vlnění

Trojice vln zaznamenaná na snímku z kamery JunoCam pořízeném 2. 2. 2017
Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS/JunoCam

Pozoruhodné struktury pohybujícího se vzduchu v atmosféře planety Jupiter, které vypadají podobně jako vlny, byly poprvé detekovány sondami NASA s názvem Voyager během jejich průletů kolem obří plynné planety v roce 1979. Kamera JunoCam na palubě sondy Juno kroužící v současné době kolem Jupitera rovněž pořizovala snímky atmosféry této obří planety. Na základě pořízených snímků astronomové odhalili sled atmosférických vln – vysoko čnících atmosférických struktur – které následují jedna za druhou a putují napříč planetou s největší koncentrací poblíž rovníku obří plynné planety Jupiter.

Na snímcích pořízených kamerou JunoCam lze rozlišit malé vzdálenosti mezi jednotlivými hřebeny vln v tomto sledu, jaké doposud nebyly pozorovány. To vědcům poskytuje drahocenné informace jak o dynamice atmosféry planety Jupiter, tak i o jejím uspořádání v oblastech nacházejících se pod těmito vlnami.

Kamera JunoCam zaznamenala mnohem zřetelnější sled vln než dřívější sondy následující po misi Voyager,“ říká Glenn Orton, vědecký pracovník mise Juno z NASA's Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně, Kalifornie. „Pozorovaná vlnění, která se skládala nejméně ze dvou a až několika desítek vln, mohou mít vzdálenosti mezi hřebeny menší než 65 kilometrů a větší než 1 200 kilometrů. Stín pozorovaných vln na jednom z obrázků nám umožnil odhadnout výšku jednotlivých vln přibližně na 10 kilometrů.“

Většina těchto vln byla pozorována v protáhlém sledu rozprostírajícím se ve směru východ-západ, s hřebeny vln, které byly kolmé k orientaci proudění. Jiné hřebeny vln byly značně skloněny a další řada vln sledovala šikmou nebo klikatící se stopu.

Vlny se mohou objevovat v blízkosti jiných atmosférických útvarů na Jupiteru – v blízkosti vírů nebo podél linií proudění – jiné nevykazují žádnou spojitost s blízkými atmosférickými projevy,“ říká Glenn Orton. „Některé sledy vln vypadají jako kdyby se sbližovaly, jiné zase vypadají jako by se překrývaly, snad se vyskytují ve dvou hladinách atmosféry. V jednom případě sled vln vypadal jako by vybíhal z centra bouře.“

Ačkoliv analýzy snímků stále ještě pokračují, většina vln je označována jako atmosférické gravitační vlny – jedná se o zvlnění nahoru a dolů, které vzniká v atmosféře nad něčím, co narušuje vzdušné proudění. Může se jednat o proudění kolem jiných útvarů nebo v důsledku některých jiných poruch, které kamera JunoCam nebyla schopná zaznamenat.

Kamera JunoCam je unikátním zařízením schopným přispívat k takovýmto objevům. Jedná se o barevnou kameru pro oblast viditelného světla, která nabízí širokoúhlý pohled k pořízení pozoruhodných snímků pólů planety Jupiter a její svrchní oblačnosti. To, jak dobře tyto „oči“ sondy Juno „vidí“, pomáhá poskytovat vědcům širší souvislosti v porovnání s údaji z jiných přístrojů na palubě sondy. Kamera JunoCam byla zařazena do vybavení především pro účely informování laické veřejnosti, přesto pořízené snímky slouží i astronomům pro vědecké účely.

Kosmická sonda Juno byla vypuštěna 5. 8. 2011 z kosmodromu Cape Canaveral na Floridě a na oběžnou dráhu kolem planety Jupiter byla navedena 4. 7. 2016. Do současnosti již absolvovala 16 vědeckých průletů nad planetou, zatím poslední průlet sonda absolvovala 29. 10. 2018. Během tohoto průletu přístroje zkoumaly podpovrchové oblasti zakrývané oblačností a studovaly polární záře ke zjištění jejich původu, a také strukturu atmosféry a magnetosféry.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] missionjuno.swri.edu
[2] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Vlnění v atmosféře, Sonda JUNO, Planeta Jupiter


19. vesmírný týden 2024

19. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 5. do 12. 5. 2024. Měsíc bude v novu a čeká nás extrémně mladý srpek na večerní obloze. Slunce je hodně aktivní, nastaly silné erupce. Oblohu ozdobila slabá polární záře a nečekaně s ní se objevil i deorbitující horní stupeň Falconu 9. Planety jsou v tomto týdnu velmi obtížně viditelné. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Na ranní obloze létají éta Aquaridy. K odvrácené straně Měsíce se vydala čínská sonda Chang’e 6 a na čínské orbitální stanici Tiangong se vyměnily tříčlenné posádky. Před 60 lety se narodil český astronom a popularizátor Václav Knoll. Před 15 lety proběhla poslední oprava vesmírného dalekohledu HST.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

V zajetí barev

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2024 obdržel snímek „V zajetí barev“, jehož autorem je Pavel Váňa   Kdo by neměl rád jaro, kdy po studených zamračených  dnech, skrovně prosvětlených hřejivými slunečními paprsky se příroda začíná probouzet. Zelenající se stromy jsou

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina, známa aj ako Messier 16 alebo NGC 6611, je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov od Zeme a je spojená s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 47031. Hviezdokopa M16 obsahuje približne 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou a na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Hmlovina sa rozprestiera na ploche s priemerom 60 svetelných rokov a je známa svojimi charakteristickými stĺpmi medzihviezdnej hmoty, ktoré sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Zaujímavosťou je, že podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu, Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Starnet++, Adobe photoshop 66x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 7.4. až 14.5.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »